Klinika s Arnem Koetsem II/2018
Je to teprve pár hodin, co jsem se letos naposledy rozloučil se svým přítelem a jezdeckým mentorem Arne Koetsem. Poslední letošní klinika je tak za námi a ve mně po dlouhé době uzrálo rozhodnutí napsat nějaké to krátké shrnutí. Arneho netřeba představovat. Ikonický gentleman s monokulárem v jedné kapse své vesty a cibulovými hodinkami v té druhé. Jeden s posledních žijících rytířů , který se za každého počasí , formálně oděn do prvorepublikového saka, snaží i přes vlastní zdravotní potíže vést a motivovat své žáky . Jeden z posledních žijících rytířů. Kdo poznal, ten ví…..
Už nevím kolikátá klinika to byla. Matně tuším, že pátá v řadě ale ruku do ohně za to nedám . Za co jsem jí ale ochotný do ohně nastrčit je smysl toho celého. Začalo mi to docházet někde v neděli dopoledne. Rozhlédnu se po ochozu a počet diváků se oproti sobotě zásadně nezměnil. To u klinik nebývá obvyklé. Všichni někam pospíchají a do neděle málo kdo vydrží. Pak se podívám dovnitř jízdárny a zaposlouchám se. „Piaff and then transition to canter“, říká svým klidným hlasem Arne Martinovi, pak Johaně a dnes i mě. Nikdy by mě nenapadlo, že se k těmto věcem vůbec přiblížím. A ono se to událo, děje se to a bude to pokračovat. Před pár lety pro mě byl neřešitelný problém vysedat na správnou nohu, či poznat cvalovou nohu. Po té bylo noční můrou přistavení a sed uvnitř ohnutí, pak laterální práce, travers, ranvers, dovnitř plec. Pak nějakou chvíli traversala. Není to dlouho, co jsme řešili pouze přechody mezi chody. A dnes slyším pokyny na přechod z piaffy do cvalu, ranvers ve cvalu na kruhu. Arneho brilantní vedení, schopnost naladit cvičení podle úrovně jezdce a koně a nekonečný entusiasmus se kterým vede jednotlivé lekce je zkrátka pozoruhodný. Škoda že jsem nemohl vidět jezdit svou ženu, jak cválá čtverce 3x3 metru s dřevcem v ruce!
Každou kliniku si pamatuji tak nějak jako titulek z novin. Dost za to mohou velmi poučné lekce teorie, u kterých po obědě trávíme, pijeme kafe a připravujeme se na odpolední ježdění. Minulá klinika by tak měla titulek: Hamstrings! ( hýžďové zadní svalstvo jezdce ) Některá z předchozích by se jmenovala: Síla vnější zadní nohy tě zaříkává. Titulek té letošní by určitě byl : Netlač koně, ale udělej mu prostor! Mohl bych se rozepsat o perexech článků, které by o jednotlivé kliniky uváděli, ale to by bylo na knihu.
Velké díky musím vyseknout divákům a zejména pak jezdcům , kteří jsou již takovým itinerářem. Klinik jsem už pořádal hodně ,ale tohle se posunulo do roviny pravidelného setkání dobrých kamarádů, kteří už to tu všechno tak znají, že se zcela vyloučil organizační stres. Sami si ustájí koně, sami se ubytují. Jen po mě pořád chtějí dělat krvavé hovězí steaky :D .Co by byla taková klinika bez bez ryšavé Johany a jejích chlapců, bez bidla Evžena a jeho elixírů mládí, bez věčného trouble makera Martina, který si tentokrát vysloužil respekt za jeho výkon či Christiana a Marii.
Letos jsem si to moc užil a díky jezdcům, kteří se tu presentovali načerpal spousty nových poznatků. Na každém koni i jezdci bylo co se učit. Už teď se těším na jaro. Až se zase všichni sejdem. Ta banda lidí co se umí bavit a stejně tak se chce zodpovědně něco naučit. Chtělo by se říct, že to všechno zkrátka nese ovoce. Ale ono to spíše nese žebírka. Možná grilovaná a křupavá, možná spíše jen taková zapojená. Modří už vědí! Hip forward, a hamstrings on ! V roce 2019 na klinice s Arnem na viděnou!
