Má cesta ke koni


Vím, že životopis by měl být spíše bodový, proto jsem oblasti toho, co mě zajímá a co vám mohu nabídnout popsal výše. Nějak mě nikdy napadlo sepsat svůj příběh. To jak jsem začal s koňmi. Aktualizace našich rančovních stránek je příležitost, jak to celé napravit. A snad je to i možnost jak vás trochu pobavit. Má cesta ke koním není totiž úplně tradiční. A je vtipné zpětně sledovat, jak vám osud splétá život a jak Vám do cesty přihrává lidi, kteří Váš život ač tak či onak ovlivní. Kde začít? Rád píšu, takže si dejte kafe a bavte se J Jmenuji se Ondřej Zalabák a tohle je můj příběh.

Úvod

Ke koním jsem se dostal relativně pozdě. Psal se rok tuším 2004 a já do té doby nejevil o zvířata v žádné podobě zájem. V té době, kdybych viděl koně, zcela jistě bych měl rádoby vtipné poznámky o tom, že je to chodící konzerva a kde to má volant. Však to znáte. Byl jsem vášnivý vodní lyžař, windsurfer a hokejista. Právě v jednom hokejovém týmu jsem poznal kamaráda, který skákal parkury. Ten se dostal do finančních nesnází a potřeboval pomoci s pokrytím ustájení svého koně. A tak jsem mu pomohl a on jako výraz vděku nabídl, abych si aspoň na koně sedl, když už jsem mu vytrhl trn z paty. A Tak se tak stalo. A druhý den zas. Bylo to úplně jiné, než cokoliv jsem do té doby zažil. Něco mě nutilo zas a zas. Ten mix strachu, pýchy, adrenalinu a obdivu k tomu zvířeti byl jako droga. Byla to výzva a chybějící duchovní rozměr mého tehdejšího života. Dnes tomu říkám osud.

Kamarád to vycítil a nabídl mi, abych si koně dočasně nechal, respektive se o něj staral a jezdil, než si urovná život. Já, nevědouc do čeho se vlastně pouštím, jsem nadšeně souhlasil. A tak to vlastně začalo. Tedy první kapitola.

Kapitola První : Jezdec hokejista

Přivedl jsem si to krásné zvíře ke známým, co měli nedaleko od domova stáj. Problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Ten kůň se jmenoval Safír 6 a možná ho někdo znáte. Stále je naživu a stále je prý stejný. Pyšný mix Shagia Araba a ČT.Tehdy mu bylo asi 11 let. Plný síly a temperamentu se vyloženě těšil na někoho jako jsem byl já. Bylo by to na knihu a tak to zkrátím. Bylo to období, kdy jsem nasbíral rekordní počet pádů . Kůň strašně uskakoval a já neměl zbla rovnováhy. Když jsem byl otlučen jako píšťalka, vzpomněl jsem si na hokejovou výstroj. Problém sice nebyl vyřešen, ale aspoň to tak nebolelo. Dodnes vděčím hokejo